Věcná část > Ohrožující objekty

Amoniak

neboli azan (triviální název čpavek) je bezbarvý velmi štiplavý plyn. Amoniak je toxická, nebezpečná látka zásadité povahy. Při vdechování poškozuje sliznici. Je lehčí než vzduch.

Bioplyn

je plyn produkovaný během anaerobní digesce organických materiálů a skládající se zejména z metanu (CH4) a oxidu uhličitého (CO2).

Bioplyn je produkovaný zejména v:

•přirozených prostředích, jako jsou mokřady, sedimenty, trávicí ústrojí (zejména u přežvýkavců),

•zemědělských prostředích, jako jsou rýžová pole, uskladnění hnojů a kejd,

•odpadovém hospodářsví na skládkách odpadů (zde je označovaný jako skládkový plyn), na anaerobních čistírnách odpadních vod (ČOV), v bioplynových stanicích.

Etylenoxid a jiné oxirany

Název, charakteristika látky, výskyt, profesionální expozice

Etylenoxid (oxiran),C2H4O, bezbarvý plyn zápachu podobného éteru, hořlavý, zcela mísitelný s vodou a organickými rozpouštědly, bývá smíšen s oxidem uhličitým či halogenovanými uhlovodíky za účelem zmenšení rizika výbuchu. Užívá se při výrobě etylenglykolu (nemrznoucí směsi, polyesterová vlákna, filmy, láhve), povrchově aktivních látek (domácí detergenty a mycí prostředky), glykoléterů (nátěry povrchů) a etanolaminů (výroba mýdel, detergentů, textilních chemikálií), jako pesticidní fumigant a sterilizační látka (ve zdravotnictví, ve výrobě léků, u dopravních prostředků aj.).

K profesionální expozici může dojít při sterilizacích ve zdravotnických zařízeních (otevírání dveří sterilizátorů, provětrávání sterilizovaného materiálu), v různých výrobách jako meziprodukt (uzavřené systémy), tedy při opravách a údržbě zařízení, nakládce a vykládce transportních nádob, sběru plodin.

Technická prevence, osobní ochrana

Vybudování sterilizačních zařízení ve zdravotnictví s dokonalým místním odsáváním (zejména při otevírání dveří sterilizátoru) a celkové větrání prostor, vyčlenění prostor pro odvětrání sterilizovaného materiálu (technická opatření bývají úspěšná).

V krajním případě celoobličejová maska s přívodem čistého vzduchu nebo dýchací přístroj, nejsou-li koncentrace etylenoxidu v ovzduší známy a při havarijních situacích.

Chlór

chemická značka Cl, je toxický, světle zelený plyn, druhý člen řady halogenů.

Kyselina chlorovodíková

(též kyselina solná, systematicky chloran a latinsky acidum hydrogenchloridum), je velmi silná kyselina, jedna z lidstvu nejdéle známých a nejvíce využívaných. Jde o vodný roztok plynného chlorovodíku (HCl).

Kyselina fluorovodíková

je jedinou kyselinou fluoru. Fluor totiž nemůže tvořit sloučeniny s kyslíkem, ve kterých by na fluor byly v aniontu poutány kyslíkové atomy.

Kyselina fluorovodíková je vodným roztokem fluorovodíku, který je za normální teploty bezbarvý, nedýchatelný plyn. Roztok je bezbarvá, dýmající kapalina se silně leptajícími účinky. Kyselina fluorovodíková patří mezi slabé kyseliny vzhledem k velké afinitě fluoru k vodíku, vzhledem k čemuž fluorovodík ve vodě neúplně disociuje.

Rozpouští většinu oxidů kovů, i kovy samotné (s výjimkou zlata a kovů platinové skupiny) za vzniku solí. Soli kyseliny fluorovodíkové se nazývají fluoridy, např. fluorid sodný NaF, fluorid hlinitý AlF3. Nejvýznamnějším fluoridem je fluorid vápenatý neboli minerál fluorit (kazivec).

Přestože je to slabá kyselina, způsobuje při styku s kůží nebo sliznicemi velmi bolestivé a špatně se hojící rány.

Kyselina sírová

nazývaná též vitriol, je silná dvojsytná kyselina. Je jednou z nejdůležitějších průmyslově ve velkém množství vyráběných chemikálií.

Kyselina sírová je v koncentrovaném stavu hustá olejnatá kapalina neomezeně mísitelná s vodou. Ředění této kyseliny je silně exotermní proces. Koncentrovaná (96–98 %) má silné dehydratační a oxidační (zvlášť za horka) účinky. Je velmi nebezpečnou žíravinou, způsobuje dehydrataci (zuhelnatění) organických látek. Zředěná kyselina oxidační schopnosti nemá a reaguje s neušlechtilými kovy za vzniku vodíku a síranů. Je hygroskopická, tj. pohlcuje vodní páry. Kyselina sírová je velmi reaktivní, reaguje téměř se všemi kovy kromě olova, zlata, platiny a železa, 20 % vodný roztok nereaguje s mědí.

Roztok oxidu sírového v kyselině sírové se nazývá oleum. Kyselina sírová tvoří dva typy solí – sírany a hydrogensírany. Některé její soli tvoří hydráty.