Věcná část > Charakteristika zájmového území

Kraj Vysočina má centrální polohu v rámci České republiky a nachází se v centrální oblasti Českomoravské vysočiny. Nadmořská výška kraje se průměrně pohybuje kolem 500 m n. m., maximální výšky přesahují i 700 m n. m. Se svou rozlohou 6 796 km2 patří mezi rozlehlejší kraje a patří mu v tomto ohledu 5. místo ze 14 krajů v České republice (dále jen „ČR“).

Území Kraje Vysočina se administrativně člení na 5 okresů, 15 správních obvodů obcí s rozšířenou působností a 26 obvodů pověřených obecních úřadů. V kraji jsou nejpočetněji zastoupeny obce s méně než 500 obyvateli. Statut města má 34 obcí kraje, což je v rámci ČR vzhledem k velikosti regionu mírně podprůměrný počet. Statut městyse má 41 obcí kraje.

Demograficky je Kraj Vysočina charakterizován existencí velkého množství sídel s poměrně nízkým počtem obyvatel (100–300). Celkově má 508 952 obyvatel (k 1. 1. 2017), čímž patří mezi méně lidnaté kraje a patří mu 12. místo ze 14 krajů v ČR. Na území kraje se nachází 704 obcí a je tak z tohoto hlediska 2. největším krajem ČR. 704 území obcí je dále děleno na cca 1378 místních částí. Na druhou stranu s hustotou zalidnění 75 obyvatel na km2 patří kraji 13. místo ze 14 krajů v ČR. V každé obci kraje žije průměrně 723 obyvatel, čímž patří Kraji Vysočina poslední příčka z krajů v ČR. Největším městem kraje je Jihlava s počtem 50 559 obyvatel, nejmenší obcí je Vysoká Lhota s počtem 15 obyvatel. Ve venkovském prostoru žije 52,9 % obyvatel kraje na 89,0 % rozlohy kraje. Kraj Vysočina je tak svým charakterem osídlení nejvenkovštějším regionem naší republiky.

Krajem prochází hlavní evropské rozvodí Dunaj – Labe táhnoucí se podél bývalé zemské hranice ze SV na JZ a dělící kraj na dvě téměř stejné části. Kraj Vysočina sousedí na východě s krajem Jihomoravským, na západě s krajem Jihočeským a Středočeským a na severovýchodě s krajem Pardubickým.

Nejvýše položeným bodem kraje je vrchol Javořice (837 m n. m.) v Javořické vrchovině na jihu okresu Jihlava, nejnižší bod se nachází v místě, kde na jihovýchodě okresu Třebíč opouští území kraje řeka Jihlava (239 m n. m.). Území Kraje Vysočina je charakteristické maloplošným střídáním celků lesní a zemědělské krajiny. Rozsáhlejší lesní komplexy se nacházejí v pramenné oblasti hlavního evropského rozvodí ve Žďárských vrších nebo v okolí Javořice. Na území kraje se nacházejí dvě chráněné krajinné oblasti – Žďárské vrchy a Železné hory. Chráněná krajinná oblast Žďárské vrchy je zároveň také Chráněnou oblastí přirozené akumulace vod.

Dlouhodobá průměrná roční teplota na území Kraje Vysočina je 7,2 °C. Je ale závislá na nadmořské výšce, konfiguraci terénu, charakteru ploch apod. Ve vrcholových partiích Žďárských vrchů a Jihlavských vrchů klesá i pod 6 °C. Vyšších hodnot dosahují průměrné roční teploty podél řeky Doubravy a na Třebíčsku a Hrotovicku.

Dlouhodobý průměrný roční srážkový úhrn pro území Kraje Vysočina je 644 mm. V území se projevuje výrazný srážkový stín Českomoravské vrchoviny. Nejnižších průměrných ročních úhrnů dosahují oblasti na východě a jihovýchodě území (Třebíčsko). Nejvyšší průměrné roční úhrny srážek jsou zaznamenány na stanicích v nejvýše položených částech. Na ostatních částech území kraje se srážkové úhrny většinou přibližují průměrným hodnotám v ČR.

Převažující západní proudění je prioritně určováno rozložením tlakových útvarů. V průběhu roku se uplatňuje vliv zimní anticyklóny a letní cyklóny. Místní větry jsou ovlivněny příslušnými orografickými podmínkami, které tyto hlavní směry deformují. Se vzrůstající nadmořskou výškou se místní ovlivnění směrů větrů snižují. V letních měsících převládají západní až severozápadní větry, v zimě jihovýchodní. Vzhledem k členitému terénu se směr a síla větrů lokálně mění. Procento bezvětří (calm) je vyšší v oblasti Pelhřimovska a na východě kraje, což ovlivňuje relativně krátkodobé trvání radiačních inverzí. Vítr ovlivňuje průběh mnoha jiných meteorologických prvků, jako teploty vzduchu, výparu, tání sněhové pokrývky, výskytu mlh, srážek a trvání inverzí a tím spojený rozptyl atmosférických příměsí.

Vysočina je pramennou oblastí významných českých a moravských řek, např. Doubravy, Sázavy, Jihlavy, Oslavy, Svratky, Želivky a Moravské Dyje. Podle členění území do regionů povrchových vod lze na území kraje vymezit čtyři oblasti vodnosti (Vlček 1971). Nejméně vodná oblast (0 – 3 l/s.km2) je vymezena na jihovýchodním okraji Českomoravské vysočiny – v oblasti Jaroměřice nad Rokytnou – Náměšť nad Oslavou – Velká Bíteš. Ta se vyznačuje také velmi malou retenční schopností krajiny a poměrně vysokým stupněm rozkolísanosti odtoku. Pásovitě na ni navazuje oblast málo vodná (3–6 l/s.km2) zahrnující severozápadní části Křižanovské vrchoviny (Jihlava, Třebíč, Jemnice, Velké Meziříčí) a od západu část území okresu Pelhřimov a Havlíčkův Brod (Ledeč nad Sázavou, Hořepník). Retenční schopnost krajiny je zde převážně malá, stupeň rozkolísanosti odtoku slabý až střední. Ostatní část kraje (mimo nejvyšších partií Žďárských a Jihlavských vrchů) patří do oblasti středně vodné (6–10 l/s.km2). Retenční schopnost krajiny je zde převážně malá až dobrá, stupeň rozkolísanosti odtoku střední. Oblast dosti vodná (10–15 l/s.km2) zahrnující oblast Železných hor a Žďárských vrchů a na jihozápadě Javořicko. Z hlediska průměrného ročního průtoku na Vysočině patří mezi největší vodní toky řeky Jihlava (11,4 m3/s), Sázava (9,9 m3/s) a Želivka (7,2 m3/s), avšak v republikovém srovnání patří spíše mezi vodní toky méně významné.

Územím Kraje Vysočina prochází hranice hlavního evropského rozvodí. Hranice probíhá po hřebenech Českomoravské vrchoviny v blízkosti linie Svratka – Herálec – Žďár nad Sázavou – Jihlava – Větrný Jeníkov – Křemešník – Javořice. Do povodí Černého moře spadá území okresu Třebíč a převážná část okresů Jihlava a Žďár nad Sázavou. Jedná se o část povodí řek Svratky a Jihlavy s jejich přítoky. V jižní části kraje je to povodí Dyje s vodními toky Moravská Dyje a Želetavka. Do povodí Severního moře zasahuje na severu povodí řek Chrudimky a Doubravky. Jihozápadně od nich povodí Sázavy a Želivky, na jihozápadě Kamenice, Žirovnice a další přítoky.

Území Kraje Vysočina oplývá rovněž velkým počtem větších či menších rybníků, celkem jich je přibližně 8 900. Největšími z nich jsou Velké Dářko s rozlohou 206 ha, Veselský rybník (87 ha) a Matějovský rybník (69 ha).

Hydrogeologické poměry jsou poměrně stálé na celém území kraje, jenž patří geologicky do krystalinika Českého masívu s vysokou puklinatostí a vyznačují se velkým množstvím drobných méně vydatných zdrojů podzemní vody. Prakticky zde neexistují významné zdroje podzemní vody situované běžně v údolních nivách řek. Charakteristickým negativem pro zásobování obyvatelstva z těchto drobných vodních zdrojů je častá existence radonu v podzemní vodě, který musí být odvětráván.

Z hlediska zásob podzemní vody patří území Kraje Vysočina mezi chudší kraje. Plošně významnější ochranná pásma zdrojů podzemní vody jsou zvláště na území okresů Pelhřimov, Havlíčkův Brod, příp. Jihlava. Poměrně malý rozsah je v okresech Žďár nad Sázavou a Třebíč. Nejvýznamnějšími zdroji kvalitní podzemní vody jsou Podmoklany u Chotěboře, Heraltice – Opatov – Předín u Třebíče a Rytířsko u Jihlavy.

Kvalita povrchové i podzemní vody není v některých oblastech kraje na dobré úrovni vlivem intenzivního zemědělství a nedostatečného čištění odpadních vod v předcházejícím období. Díky výstavbě nových ČOV i rekonstrukci a intenzifikaci stávajících dochází postupně ke zlepšování tohoto stavu.

Na území Kraje Vysočina se nachází několik významných vodárenských nádrží, z nichž některé jsou významnými zdroji pitné vody i z celorepublikového hlediska. Jedná se především o vodárenskou nádrž Švihov na řece Želivce (leží z větší části ve Středočeském kraji, ale převážná část jejího povodí je na území Kraje Vysočina), která je nejvýznamnějším vodárenským zdrojem v ČR a která zásobuje pitnou vodou hlavní město Prahu včetně části území Středočeského kraje a Kraje Vysočina. Dále to jsou vodárenská nádrž Vír na řece Svratce, ze které je dodávána pitná voda do brněnské aglomerace a části Kraje Vysočina, vodárenská nádrž Mostiště na řece Oslavě, ze které je dodávaná pitná voda do východní části Kraje Vysočina (okresy Třebíč a Žďár nad Sázavou), vodárenské nádrže Hubenov a Nová Říše, které jsou zdrojem pitné vody pro velkou část okresu Jihlava. Značná část území okresu Třebíč je pak zásobována vodou z vodní nádrže Vranov v Jihomoravském kraji.

Na území kraje se taktéž nachází významné vodní dílo Dalešice (vodní nádrže Kramolín a Mohelno) na řece Jihlavě, které je zdrojem vody pro ČEZ, a. s. – Jadernou elektrárnu Dukovany. Hráz vodní nádrže Kramolín je s výškou 100 m nejvyšší sypanou hrází v ČR.

Z hlediska klimatologie lze území Kraje Vysočina zařadit dle členění prof. Quitta (1975) do několika oblastí s typickými klimatickými charakteristikami. Základní klimatické charakteristiky se na území kraje výrazněji odlišují v prostoru Javořické vrchoviny a Hornosvratecké vrchoviny, kde převažuje chladné a vlhčí klima od relativně teplých a sušších oblastí navazujících pahorkatin, až po nejteplejší oblast na jihovýchodě kraje a v nivě řeky Doubravy. Celkem lze na území kraje vymezit osm klimatických oblastí, a to sedm mírně teplých a jednu chladnou oblast. Zima je dlouhá, chladná a vlhká s dlouhým trváním sněhové pokrývky.

Změna klimatu představuje jedno z klíčových témat současné světové environmentální politiky a může mít řadu negativních dopadů na fungování ekosystému, které se projevuje zejména změnou vodního režimu. Extrémní projevy počasí, jakými jsou například povodně či sucha, představují jeden z možných důsledků takových změn. Povodně nebo sucho, jako extrémní projevy srážko-odtokového procesu v souvislosti s možnými změnami klimatu, jsou přirozenou součástí přírodního prostředí a krajiny. Povodně patří mezi největší přímé nebezpečí pro obyvatele kraje v oblasti přírodních katastrof. Způsobují rozsáhlé materiální škody, devastaci kulturní krajiny včetně ekologických škod, ale i možné ztráty na životech. Ochrana sídel před povodněmi je zajištěna pouze částečně, proto téměř každoročně dochází lokálně k povodním a následným škodám. V některých oblastech zejména na jihu a jihovýchodě kraje začínají být obce ohrožovány suchem. Pokud bude docházet ke změně klimatu, může hrozit vysychání zdrojů vody, snižování hladiny podzemních vod a v důsledku toho nedostatek pitné vody.